Blog
Vydáno 20.12. 2016
5832 přečtení
Jo, když se někdo rozhodne dělat věci pořádně, a navíc do toho dá srdce, stojí to za to! Rádi bychom vám představili člověka, který tam to srdce nejenže dává, ale navíc má ještě k tomu šikovné ruce a skvělé nápady. Pan Petr Václavek – autor Dubánků.
Že jste o nich ještě neslyšeli? Dubánci jsou malé postavičky různých tvarů a příběhů, složené ze žaludů a větviček. Pan Václavek, který je už třetím rokem staví a následně fotí v různých situacích, nám v předvánoční době poskytl zajímavý rozhovor.
A co, že mají vlastně Westprint a dubánci společného? Máme tu čest jim pomáhat do světa, neboť právě v naší tiskárně vznikají nádherné kalendáře, pohlednice i pexesa. A v neposlední řadě i trička s dubánčími motivy. V naší kanceláři jsou dubánci zkrátka všude, kam se podíváte. Bohužel tedy jen ti tištění.
Na Facebooku sleduje stránku o těchto dubových postavičkách téměř 4 300 fanoušků. My máme mimochodem přesně 87 sledujících. Ano, jenom 87!, ale je to tím, že jsme se stránce nevěnovali, což bychom v roce 2017 chtěli radikálně změnit. Máte se na co těšit. Zpět ale k dubánkům.
Za poslední rok se z těchto postaviček stal celkem fenomén a pan Václavek si pomalu, ale jistě musí zvykat na zájem médií. Zeptali jsme se ho tedy, co je u něj nového.
Před rokem se dubánci objevili na titulní straně přílohy v celostátním tisku, minulý měsíc na zpravodajském portálu tn.cz. Před pár dny o nich hovořil sám autor v Českém rozhlase. Co bude dál pane Václavku, teď už je to křeslo u Jana Krause zas o něco blíž?
Přesně tak, jediná nedobytná meta v médiích je zatím televize, ale musím si přece něco nechat i na příští rok, postupovat se musí pěkně popořadě.
V rozhovoru pro Lidové noviny říkáte, že vytváření a focení dubánků berete jako odreagování po své práci, stále to po roce platí? Nestává se z toho už tak trochu práce?
Je to divné, ale pořád je to pro mě příjemný relax. Dubánky lepím v noci, kdy už všichni spí, a v domě je úžasný klid. Fotím je pak přes den - buď doma, nebo v lese na procházce s dětmi. Vždy pak natěšeně spěchám domů, abych se podíval, jak fotky vyšly. A Franta (nejstarší desetiletý syn) po mně vždy žadoní, abych je hned ve Photoshopu doupravil. Práce je potom spíše to ostatní - propagace, spravování e-shopu a zveřejňování na webu. Ale když pak vidím ty nadšené reakce fanoušků, jak se těší na každou novou fotku, hned se mi pracuje mnohem lépe.
Čím více se dubánci dostávají do podvědomí lidí, musíte dostávat spoustu reakcí na to, co bude s dubánky dál. Dočetl jsem o možnosti knížky pro děti, plné dubánčích příběhů. Posunula se tato myšlenka někam dál?
On ten nápad na knihu vznikl už před dvěma lety - s kamarádem Slávkem Rydvalem jsme se domluvili, že on ji napíše a já do ní nafotím dubánky. Ale to sousto bylo moc velké, tak jsme ho letos zmenšili na leporelo. To je skoro hotové, jenže mezitím Slávek se svou manželkou Leonou rozepsali jednotlivé stránky leporela do plnohodnotné povídkové knihy. Její text je již kompletní a čeká se jen na mě, až dodám fotky a ilustrace (ano, bude tam spousta kreseb dubánků). Pokud vše půjde podle plánu, vyjde knížka v květnu v nakladatelství CPress. A později snad dopadne i to leporelo a možná i něco dalšího.
Pojmenováváte své dubánky?
Zatím jsem je nepojmenovával, ale na Facebooku jsem uveřejnil malou fotografickou sérii o tom, jak šel dubánek Kůrka s duběnkou Lesněnkou na rande, takže dva dubánci už své jména mají a některé další brzy pojmenuji podle hrdinů z knížky, která pak vyjde.
Chodí Vám ze světa nějaké pohlednice dubánků, kam až se různě dostaly?
Tak zatím jsem dostal jen jeden dubánčí pohled. Lidé mi je naštěstí moc nevrací a raději je posílají dále do světa. Ale tento týden mi jedna paní napsala, že pošle dubánčí kalendář kamarádům na Aljašku! A na druhou stranu, mi zase dovezli kamarádi žaludy až z Afriky. Příští rok se chystáme udělat také nějakou soutěž v souvislosti s postcorssingem, bude zajímavé sledovat, kam až se dubánci dostanou.
Dostal jste nějaký zajímavý vzkaz nebo poděkování v reakci na Vaše fotografie a to, co děláte?
Těch nadšených e-mailů a komentářů na Facebooku dostávám spoustu. Je to jeden z motorů, které mě pohání v další práci. Je moc příjemné vědět nejen to, že se dubánci lidem líbí, ale i to, že jim zlepšují den, nebo že je donutili začít tvořit něco podobného.
Třeba dnes jsem dostal jednu reakci na své pohledy: "... dubánkové pohlednice máte moc povedené, mladší děti dokonce zvedly zadky od počítačů a už vyrazily do lesa na žaludy, že si taky podobné vyrobí." Před měsícem mi zase jiná paní napsala, jak použila dubánčí pohlednice v litvínovské knihovně na závěrečnou lekci trénování paměti se seniory - účastníci k nim vymýšleli příběh nebo básničku. A takových reakcí mám mnohem více. Asi je začnu někam sepisovat, aby nezapadly.
Kromě dubánka záchodového a upíječe kávy, máte nějakého dalšího oblíbeného dubánka z té novější tvorby?
Z novější tvorby jsem si v poslední době oblíbil cyklistu. I když to je vlastně jeden z nejstarších dubánků, už má více jak dva roky. Letos jsem ho oprášil, když jsem začal jezdit do kanceláře na kole - vyrobil jsem mu aktovku a nafotil jej ve stylu loga iniciativy dopracenakole.cz. On je to vůbec takový drsný dubánek veterán - je totiž několikrát slepovaný, podstoupil operaci očí a naposledy jej dost drsně rozšlápnul kameraman z tn.cz, když jsme u nás na zahradě natáčeli rozhovor.
Co byste vzkázal Vašim fanouškům do roku 2017?
Aby dubánkům zachovali přízeň a pokud by chtěli, aby jim dubánci přinášeli dobrou náladu po celý rok, tak si pořád ještě můžou objednat kalendáře na rok 2017. Jinak plánuji tvořit další a další dubánky - nápadů mám ještě na pár let.
Děkujeme za rozhovor.
Podívejte se na předváděčku dubánčích kalendářů na rok 2017, pokud se Vám líbí, objednejte ještě dnes nebo zítra (pondělí 19.12.), ať je stihnete obdržet pod vánoční stromeček.